Soběhrdy

10.1.2010

první neděle po zjevení Páně

Introit

ž 51/  Stvoř mi Bože čisté srdce,

obnov v mém nitru pevného ducha

První čtení

 Ezechiel 23:28 - 35

Píseň

 692 Temnou divnou mlhou bloudím

Druhé čtení

 Mt 20,17-28

Kázání

 J je na cestě do Jeruzaléma. A opět řekl svým učedníkům, že Syn člověka bude trpět. Bude vydán velekněžím a zákoníkům. Bude odsouzen na smrt. A třetího dne bude vzkříšen. J jde do Jeruzaléma. Celý jeho život směřuje k Jeruzalému, k místě jeho popravy i naplnění v Bohu. Kdyby se někdo zeptal J-e, odkud a kam jde, mohl by na to odpovědět. Jeho život měl cíl.
Je možné, že tento cíl postupně dostával jasné kontury, přesto už od počátku byla J-ova cesta jasně dána. J celý život slouží Bohu a ukazuje na jeho laskavost/ZÁJEM O PONÍŽENÉ, čímž naštvává víc a víc věřících, kterým vyhovuje Bůh JAKO ŠÉF A KAMARÁD TĚCH NAHOŘE přísný a nesmlouvavý.
Postupně, čím víc nepřátel J měl, poznával, že tato cesta služby Bohu vede na popraviště.
Jaký je smysl našeho života? - můžeme se ptát, když posloucháme příběh J-e. Odkud a kam jdeme?
Víra nám ale dává na tuto nejtěžší otázku odpověď,k té nás vede také Mt evangelium. Nacházíme přece smysl života právě v následování JK. Protože on už předem přijal nás za své.
Každý člověk na to ale musí přijít sám , tato zkušenost, toto dobrovolné přijetí cesty JK nejde nijak naučit, je to věc osobního přijetí této cesty. A navíc toto přijetí není věc jednorázová, ale může se prohlubovat celý život. Podobně jako učedníci se ke Kristu postupně přibližovali, nechápali, co se má stát, a teprve až po vzkříšení pochopili.
J možná přemýšlí, jestli bude mít dost sil, jestli bude schopen ten kalich utrpení pít až do dna. Možná ho svírá strach.
A tu za J-em přijde matka synů Zebedeových se svými syny, klaněla se mu a chtěla se ho na něco důležitého zeptat. (BUDE MÍT JAKO VNÍMAVÁ MATKA POCHOPENÍ PRO OTÁZKY, S KTERÝMI SE JŠ POTÝKÁ? jENŽE, JAK SE UKAZUJE, ONA VNÍMÁ JEN POTŘEBY SVÝCH VLASTNÍCH SYNŮ) Co chceš? Ustanov, aby tito dva moji synové měli místa po tvém boku ve tvém království.
Vybaví se mi vždy, když tento oddíl čtu, typ matky, která chce pro své syny to nejlepší, a chce to tolik, že všechno ostatní jde stranou. Ovšem to nejlepší z lidského hlediska nemusí být to nejlepší z Božího pohledu.
Takový typ matky nebo babičky, která se vyskytne poblíž nějakého královského trůnu znamená většinou katastrofu. Ať to byla Agripina, matka císaře Nerona (kterou později sám Nero nechal otrávit, protože nevydržel její diktát) nebo mnoho dalších matek v podobné situaci. Mnohé matky se snaží své dva syny protlačit za každou cenu na nejvýše postavená místa.
Pročítám zrovna dějiny francké říše. Jsou to samozřejmě dějiny vyvražďování celých rodin. (jako jakékoli jiné dějiny) Např. vdova po zakladateli francké říše Chlodvíkovi, která se jmenovala Chrodichilda, toužila, aby se stali synové (Theudovald a Gunthar) jejího oblíbeného syna (Chlodomera) králi. Její oblíbený syn v té době již nežil, padl v bitvě.
Bratři (Theuderich a Childebert) tohoto oblíbeného syna si to uvědomili, došlo jim, že jim hrozí, že jejich potomci se nedostanou k moci. A tak se dohodli, že obě děti zavraždí. Podařilo se jim je chytit a poslali Chrodichildě nůžky a meč. Nůžky znamenaly, že chlapce ostříhají, čímž by ztratili nárok na trůn. Merovejský král nesměl být nikdy stříhán. Vlasy byly u franků posvátné. Meč znamenal zabití. Biskup Řehoř z Tours, očitý svědek oněch událostí – nám o tom podal barvité líčení. „Královna se tohoto poselství zděsila a žluč jí vzkypěla hněvem, zvlášť když viděla tasený meč a nůžky. Přemožena hořkostí a v bolesti ani nevědouc, co říká, pravila prostě: Nebudou-li dosazeni na trůn, chci je raději vidět mrtvé než ostříhané!“
Chlapci potom byli bezprostředně zavražděni svými strýčky.

Co chce Matka synů Zebedeových, Jakuba a Jana (Mk)? Sice se před J-em velmi klaněla, ale potom ihned bez okolků řekla: ustanov, aby tito dva moji synové byli po tvém boku.
Začala ihned J-ovi poroučet.
Třikrát J musí odrážet tyto pokusy vysvětlit BK jako hierarchický systém běžného lidského vládnutí. Třikrát je naprosto nepochopen. Lidi neznají nic jiného, než poddanství nebo poklonkování, otroctví nebo bezohlednou vládu.
Jedno je jisté. Mt chtěl jasně ukázat, že systém vládnutí běžný v tomto světě je pro kristovu církev nepřijatelný.
Bohužel věřící to nechtěli nikdy chápat. Možná proto to Mt musel 3x zdůrazňovat.
Přesto, že J sám tento způsob radikálně odmítá je nepochopen jak současníky, tak následovníky. Křesťané sami mezi sebou začali velmi brzy po J-ově smrti uplatňovat zákony vládnutí běžné pro tento svět.
Mocní tohoto světa měli vždy mezi křesťany čestné místo. Už Jakub, podle tradice bratr J-ův to kritizoval pár let po J-ově smrti. *Jk 4:3 *Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře: jde vám o vaše vášně.
Prosba matky byla špatná. Byla za ní schovaná jen touha zaopatřit syny velkou mocí.
Vypadá to, jakoby si synové Zebedeovi řekli, že přece můžeme prosit o cokoli a cokoli nám bude dáno. Mnoho křesťanů má opravdu ten pocit, že můžeme prosit o cokoli. Jsou známy příběhy, kdy zbožná křesťanka prosí o nové boty tak usilovně, až se jednoho dne objeví před jejími dveřmi. A přesně TAKHLE SE MATKA ZEBEDEOVCŮ PŘIMLOUVÁ ZA SVÉ SYNY

J ukazuje, že zbožnost, či pobožnost nebo slepá důvěra nestačí. Že to je zaslepenost a J chce, abychom viděli. Až prohlédneme, pak budeme vědět, za co prosit.
Víra bez pochopení a bez rozumu nestačí. Pak bych se třeba mohl modlit za to, abych byl naftomaGnátem, protože pak budu mít hodně peněz na dobročinné účely. Vypadá to jako chvályhodná prosba.
J ale místo bohatství mluví o kalichu a utrpení.
Bratrům slibuje, že budou pít kalich. Ne slávy v mesiášském království, ale kalich utrpení. Jakub byl opravdu za Heroda Antipy uvězněn, mučen a popraven. To byla odměna synů Zebedeových.
Čestné místo po boku J-ově nakonec měli dva lupiči, kteří s ním byli ukřižováni. Možná až v té chvíli to všechno Jakubovi a Janovi došlo. (a Díky Bohu, že jim to došlo a že zůstali.)
Mt věří, že služba Syna člověka, který dává svůj život, má větší účinek, než jakého by kdy dosáhli pohanští vládci.
Kdo s J-em pije jeho kalich, nemůže panovat druhým, nemůže se honosit velikými tituly. To je víra živá, kterou se nám Mt snaží předat.
Protože i dnes > Je stále mnoho těch, kteří jako zajatci křečovitě otročí svým  tužbám po čestných místech, bohatství, po moci - NEBO SVÉMU POCITU,ŽE MUSEJÍ ZA KAŽDOU CENU ZABEZPEČIT SVÉ NEJBLIŽŠÍ.

J místo odměně vyčíslitelné v penězích, mluví o výkupném, o tom, že dává svůj život za mnohé.
TAK VYSVOBOZUJE I MATKY, SOUSTŘEDĚNÉ NEKRTICKY NA DOBRO SVÝCH DĚTÍ, A DĚLÁ Z NICH NÁSLEDOVNICE

-TAK NÁS VYSVOBOZUJE Z TOHO, ABYCHOM SI HLEDĚLI U NĚJ A JEHO OTCE VYPROSIT COKOLI POTŘEBUJEME - jako bychom měli mít u něj protekci

Děkujeme ti Pane, že nám otevíráš oči
abycho tě viděli, jako toho, který vede člověka k Bohu Otci a ne toho, který nás vede
k panování nad druhými.
Děkujeme, že tě smíme poznat jako toho, který zachraňuje a dává život věčný.

Amen

Poslání

Židům 12:1  Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo,

2  s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu.

3  Myslete na to, co všecko on musel snést od hříšníků, abyste neochabovali a neklesali na duchu.